Rozhovor s doktorandem Rostislavem Gramskopfem

Pokračujeme v sérii mini-rozhovorů s doktorandkami a doktorandy. Jako další si můžete přečíst rozhovor s doktorandem v oboru historické sociologie na FHS UK Rostislavem Gramskopfem.

1. Proč jsi šel na doktorát a čím se zabýváš?

Na doktorát jsem šel, protože mě k tomu tehdy v podstatě přemluvil můj kamarád, se kterým jsme společně studovali magisterskou úroveň historické sociologie. Tady se mi, v podstatě díky této katedře a tamním lidem, otevřela příležitost studovat společnost a její změnu na dlouhé časové ose. Dnes se pod vedením prof. Zdeňka Nešpora zabývám veřejnou sociologií a ne/možností jejího ustanovení v českém prostoru. To mě vedlo k otázce hodnotové neutrality, která je spjata se suverenitou státu. Myslím, že právě tahle otázka a její reflexe je a (troufnu si spekulovat, nikoliv předvídat) bude pro společnost klíčová. Ovšem formát doktorského studia praví jinak. 5 % našeho vědění přineseného na oltář musí být pod přísným řádem sepsáno a obhájeno – a to je pro doktoranda zásadní. ☺ Nevyřešil jsem v podstatě zatím ani jednu. 

2. Jaké problémy a výzvy doktorské studium přináší, co tě motivuje v práci?

Výzev je tu až moc. Myslím, že je zná každý doktorand. Nejsem si jist ovšem, jestli je už znají lidé v decizní sféře. Právě tady vnímám obrovskou roli právě Vás. V tomhle odvádíte neskutečně moc dobrou práci. Sám jsem Vaší pomoci několikrát využil a vždy jste byli vynikající oporou. Líbí se mi ta Vaše aktivita “zdola” navíc opřená o Vaši odbornou zkušenost a zesílenou mnohokrát o Vaši lidskost. 

 Pokud jde o mou motivaci ke studiu, výrazně se na tom podepisuje má učitelská dlouhodobá zkušenost a taky touha jít k věcem samotným a nebát se věcné kritiky, jakkoliv jsem ji zpočátku asi neuměl přijímat. Je to vlastně takový mix sil; snaha věci dokončit, něco se naučit, natlouct si při tom nos a ještě se málo vyspat. ☺ 

Já to možná zlehčuji, ale těch problémů doktorské studium skutečně přináší hodně a je potřeba, aby ten hlas byl na správných místech slyšet – i s ohledem na to, jak se mění legislativa. Znovu chci poukázat na Vaši vynikající práci. Je obdivuhodné, jak takové asociace vznikají. Je to pro mě důkazem, že naše společnost má stále sílu zdravě vzdorovat a nabízet reflexe (opřené o kvalitní empirická data!) síle shora.

3. Proč jsi se přidal do ČADu? To je jednoduché. V podstatě umíte rozumět doktorandům – přeneseně; lidem, kteří pracují skutečně intenzivně na svých projektech a snaží se zlepšit stav současné /a hlavně budoucí/ vědy nebo šířeji, humanitního vzdělání. Já Vás vnímám jako to nejlepší, co může “zdola” vzniknout, tedy od těch skutečných problémů v každodenním životě studentů a budoucích a sebevědomých vědců a vědkyň. Máte dosah do decizní sféry a tím skutečnou možnost věci změnit k lepšímu – a jak by řekl sociolog – přinést pozitivní společenskou změnu. Což vlastně už děláte. Proto je mi ctí být u toho také. 

Citát nakonec nemám. Přeji si, aby si naše jednotlivé složky státu uměly naslouchat. Jsou totiž základem naší společnosti.

A abych to odlehčil; je podzim, vemte si Peroutku a běžte si číst na lesní pěšinu! ☺)